Když jdu kolem tábora, necítím úzkost. Cítím hrdost. Ty zdi a dráty jsou pro mě symbolem bezpečí a spravedlnosti. Kdyby tam ti lidé nebyli, náš svět by se rozpadl v chaos. Politik v televizi říká, že jsou to nepřátelé našeho způsobu života, a já mu věřím každé slovo. Proč? Protože mi dává pocit, že jsem na té správné, vítězné straně.
„Nejnebezpečnější jsou ti, kteří jsou přesvědčeni, že konají dobro, zatímco páchají zlo.“
C. S. Lewis
Nejsem papežtější než papež. Ikdyž se to o mě často říká. Jsem velmi důležitý protože nikdy nebdím. Když Dozorce dělá svou práci a občas unaveně přivře oko, já jsem neustále ve střehu, abych systém ohlídal. Vždy a všude. Na sociálních sítích, v práci, u rodinného stolu – všude tam hlídám čistotu naší myšlenky. Každý, kdo projeví byť jen stín pochybnosti o nutnosti plotu, je pro mě podezřelý a nepřítel. Pro mě neexistuje diskuse, jen potvrzení pravdy, nebo zrada.
„Fanatik je člověk, který nemůže změnit názor a neodváží se změnit téma.“ — Winston Churchill
Moje identita se úplně vpila do systému. Jsem její dokonalou součástí. Už nevím, kdo je Kamil bez své víry v tento řád. Tento stav mi přináší opojnou emoci: morální nadřazenost. Vyšší smysl. Cítím se lepší než ti v šedém, i než ti vlažní Neúčastnění občané. Moje nenávist k „nepřátelům“ je v mých očích svatá. Je to štít, který mě chrání před mojí vnitřní prázdnotou. Je to můj smysl života. Mé poslání.
Stal jsem se tím nejefektivnějším hlídačem nejen sebe sama, ale i svatým ochráncem systému. Nepotřebuji nad sebou Dozorce, protože můj vlastní vnitřní kritik je tisíckrát přísnější. Jsem v moci víry, která drtivě předčí slabost soucitu a nahradila ji dogmatem. Jsem křižákem plotu, a dokud v něj budu věřit, ten plot nikdy nezmizí – protože stojí především na mé neuhasitelné víře….
