Sedím u svého dubového stolu a sleduji hlášení o náladách ve společnosti. Lidé jsou jako voda – když jim nedáte koryto, rozlijí se do chaosu. Moje práce není být oblíbený, moje práce je být ten, kdo drží hráze.
„Nejjednodušší způsob, jak ovládnout lidi, je vzít jim schopnost myslet za sebe tím, že jim nabídnete nepřítele, kterého se mohou bát.“
Hermann Göring (parafrázováno z Norimberského procesu)
Více článků
Ten plot na okraji města? To není projev krutosti. Je to chirurgický řez. Musíte oddělit infikovanou tkáň, aby zbytek organismu přežil. Říkáme jim „dezoláti“, „škůdci“ nebo „přežitky minulosti“. Na jméně nezáleží, záleží na tom, aby většinová společnost cítila, že oni jsou hrozbou pro jejich pohodlí, pro jejich děti, pro jejich pravdu. Jakmile dav přijme tuto premisu, ploty si v hlavách postaví sami.
Někdy se mě v noci ptá svědomí – to staré, zaprášené svědomí z dob studií –, jestli mi jich není líto. Odpovídám mu statistikou. Historie si nepamatuje jména těch za plotem, pamatuje si stabilitu impérií. Pokud obětování deseti procent zajistí klid zbylým devadesáti, je to matematicky správné rozhodnutí.
Největším nástrojem mé moci není policie, ale jazyk. Musím mluvit o „bezpečnostních opatřeních“, o „nezbytné ochraně hodnot“, o „spravedlivém trestu“. Lidé milují pocit, že jsou na té správné straně barikády. Když jim dáte pocit morální převahy nad těmi, co jsou za dráty, přestanou se ptát na detaily.
Vlastně jim pomáhám. Zbavuji je tíhy rozhodování. Říkám jim: „Nestarnejte se o ty u plotu, my se o ně postaráme. Vy žijte své životy, my neseme tu temnou zodpovědnost.“ A oni mi za to tleskají. Protože hluboko uvnitř se víc než mé moci bojí toho, že by se ten systém mohl zhroutit a oni by museli čelit pravdě bez mých filtrů.
Jsem inženýr. Stavím řád z materiálu, který se jmenuje lidský strach. A dokud se lidé budou bát jeden druhého víc než mé moci, moje dílo bude stát.
Část 3: Dozorce – Architekt řádu
