Každé ráno se probouzím v prostoru, který bych nejblíže popsal jako bránu mezi světy. Je to ten tichý okamžik těsně před tím, než se do vědomí začne vkrádat myšlení, povinnosti a běh všedního dne. V tom prostoru přichází vždy dvě slova. Nevolím je. Nehledám je. Přicházejí sama – jako vzkaz, jako jemné vedení. Jsou vždy jiná, neopakují se, a jejich pořadí má význam.
Dnes, 15. ledna 2026, to byla dvě slova: Láska a Odpuštění.
„Láska je jazyk, kterým k nám mluví duše. Odpuštění je ticho, ve kterém jí nasloucháme…“
Kamil Bolek
Slovo první: Láska
To první, co mi v tom slově zaznělo, nebyla emoce. Byla to Přítomnost. Láska jako stav vědomí, který nehodnotí, nesoudí, nepodmiňuje. Láska, která netlačí, nevyžaduje, ani nečeká. Jen je. V tu chvíli mi došlo, že Láska není jen cíl – je to také začátek. Pokud ráno začnu v Lásce, celý den má jiný tón. Jako bych svůj vnitřní nástroj naladil do souzvuku s harmonií světa.
Láska není odpovědí na to, co se děje – ale na to, jak se díváme. A když se dívám očima Lásky, svět se stává laskavějším místem. I když zůstává stejně syrový a pravdivý.
Slovo druhé: Odpuštění
Přišlo hned po Lásce. A mělo hluboký smysl. Nešlo o povinnost „něco“ někomu odpustit.
Bylo to pozvání: „Teď, když miluješ, můžeš pustit.“
Pustit bolest. Vinu. Očekávání. Příběhy, které už neslouží.
Odpuštění není o druhém člověku. Je to čin vnitřního očištění – dar, který dávám sám sobě.
Bez Lásky je odpuštění těžké. Možná i nemožné.
Ale když jsem ukotven v Lásce, přirozeně přichází i soucit. A v jeho náruči může zranění změknout a rozplynout se.
Pořadí má význam
Ne náhodou přišlo nejprve slovo Láska a až poté Odpuštění.
Neodpouštím, abych mohl milovat.
Miluji – a proto mohu odpustit.
Tato vnitřní posloupnost má sílu. Dává mi mapu pro dny, kdy se ztrácím. Když nevím, kudy dál, když cítím bolest, odpor nebo stud… vždycky se můžu vrátit ke dvěma slovům: Láska. Odpuštění.
Slova jako znamení
Nevím, odkud ta slova přicházejí. Možná z nitra. Možná z místa, které nás všechny přesahuje a současně tvoří.
Ale vím, že když je ráno přijmu a nechám se jimi vést, stávám se vědomějším člověkem. Víc sám sebou. Víc doma.
A tak Ti dnes ta slova předávám. Možná k Tobě promluví jinak než ke mně. Možná otevřou jinou vrstvu, jinou otázku. To je v pořádku. Nedrž je v hlavě. Zkus je pustit do těla, do srdce, do dechu.
Láska. Odpuštění.
Možná jsou to právě Tvá dnešní slova.
🖋 Kamil Bolek, redaktor projektu MOJEsebepoznání.cz
