Příběh Frédérica Baldana začíná jako spor o transparentnost jednoho mimořádného nákupu. V jeho podání však postupně přerůstá v obžalobu způsobu, jakým fungují evropské instituce. Bývalý lobbista, který se pohyboval v bruselském prostředí, v rozsáhlém rozhovoru popisuje své právní střety související s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, farmaceutickou společností Pfizer a smlouvami na vakcíny proti covidu-19. Poté jde mnohem dál: hovoří o lobbingu, bankách, digitalizaci společnosti a podle něj rostoucí koncentraci moci v Evropské unii.

„Nejdůležitější otázkou není, zda Frédéric Baldan ve všem má pravdu. Otázkou je, co by pro Českou republiku znamenalo, kdyby měl pravdu alespoň v části svého svědectví o fungování evropské moci.“

zamyšlení redakce

Výpověď člověka zevnitř otevírá nepříjemnou otázku: Co když problémem není jedna kauza, ale způsob, jakým se v Evropě přesouvá moc?

Rozhovor s Frédéricem Baldanem lze poslouchat několika způsoby. Jako příběh člověka, který se dostal do konfliktu s evropskými institucemi. Jako obžalobu způsobu, jakým Evropská komise nakládala s transparentností během pandemie. Jako kritiku lobbyingu. Nebo jako velmi ostré varování před digitalizací a centralizací Evropské unie.

Nejzajímavější je však ještě jiný pohled. Baldan není pouze komentátor stojící mimo systém. V minulosti se profesionálně pohyboval v bruselském lobbyingovém prostředí a zabýval se vztahy mezi Evropou a Čínou. Tvrdí tedy, že některé mechanismy, před nimiž dnes varuje, pozoroval zevnitř. To samozřejmě neznamená, že jeho závěry jsou automaticky pravdivé.

Jeho nejzávažnější obvinění musí být dokazována stejně přísně jako obvinění kohokoli jiného. Jenže výpověď člověka, který systém osobně poznal a následně se s ním dostal do právního konfliktu, nelze odbýt pouze proto, že jeho závěry jsou nepříjemné. Je třeba položit jinou otázku: Co když má alespoň v části své diagnózy pravdu? A především: Co by to znamenalo pro Českou republiku?

---

Nejdůležitější téma rozhovoru možná vůbec není Pfizer

Na povrchu je ústředním tématem Baldanova příběhu kauza komunikace Ursuly von der Leyenové s generálním ředitelem Pfizeru Albertem Bourlou. Během pandemie probíhala jednání o obrovských dodávkách vakcín. Předsedkyně Evropské komise s Bourlou komunikovala prostřednictvím textových zpráv a následně vznikl spor o přístup k této komunikaci.

Baldan na tomto příběhu staví podstatnou část své kritiky. Ale možná je důležitější něco jiného. Představme si, že na chvíli úplně odložíme otázku, zda Baldanova podezření z korupce obstojí. Zůstává principiální otázka: Jakou možnost kontroly má občan, pokud se zásadní rozhodování odehrává prostřednictvím komunikace, kterou později nelze veřejně přezkoumat?

To není otázka pouze pro Brusel. Je to otázka také pro Prahu. Česká republika předala část rozhodovacích pravomocí evropské úrovni. To je součást našeho členství v EU. Čím významnější jsou však rozhodnutí přijímaná na této úrovni, tím důležitější je možnost zjistit, kdo rozhodnutí připravoval, s kým komunikoval, na základě jakých podkladů a v čím zájmu jednal. Pokud tato kontrola nefunguje, problém není jen „evropský“. Důsledky evropských rozhodnutí dopadají přímo na české občany.

---

Baldan popisuje svět, který běžný občan nevidí

Jednou z nejpozoruhodnějších částí rozhovoru není covid ani Pfizer. Je jí Baldanův popis bruselského lobbyingu. Jeho zkušenost lze shrnout jednoduše: Vliv nezačíná hlasováním. Vliv začíná přístupem.

Kdo se dostane na správnou konferenci?

Kdo zná úředníka připravujícího legislativu?

Kdo může zavolat člověku z kabinetu eurokomisaře?

Kdo má prostředky zaměstnat profesionální právníky, analytiky a lobbisty?

A kdo dokáže sledovat legislativní proces několik let předtím, než se o výsledném nařízení dozví běžný občan?

Baldan popisuje Brusel jako prostředí, kde profesionální sítě vytvářejí úplně jinou úroveň přístupu k politické moci, než jakou má běžný Evropan. Pokud je tato diagnóza alespoň částečně správná, pro Českou republiku z ní plyne zásadní problém. Malá nebo středně velká česká firma nemá stejné možnosti jako nadnárodní korporace. Český živnostník nemá v Bruselu tým právníků. Rodina vlastnící dům na Vysočině nemá profesionálního lobbistu. Český občan zpravidla nezačne sledovat evropský legislativní návrh tři roky před jeho účinností. Jeho důsledky pozná často až tehdy, když se promítnou do českého zákona, ceny služby, podnikatelské povinnosti nebo jednání úřadu. A právě zde vzniká demokratická asymetrie.

Ti, kteří mají největší kapacitu ovlivňovat vznik pravidel, nemusí být totožní s těmi, kteří následně nesou jejich náklady.

---

Co když se demokracie neposouvá diktaturou, ale vzdáleností?

Baldan používá velmi silná slova. Hovoří o diktatuře, ztrátě svobody a systému, který se podle něj stále více podobá mechanismům známým z Číny. Takové srovnání vyžaduje velkou opatrnost. Evropská unie není Čína. Členské státy EU mají pluralitní politické systémy, volby, soudy, opoziční strany a rozsáhlá základní práva. Baldanova výpověď však otevírá subtilnější problém. Demokratický deficit nemusí vzniknout pouze zrušením voleb.

Může vznikat také rostoucí vzdáleností mezi člověkem, který nese důsledky rozhodnutí, a institucí, která pravidlo vytváří. Český občan může odvolat českou vládu ve volbách.

Mnohem obtížnější je však zjistit, kdo konkrétně nese politickou odpovědnost za technické evropské pravidlo, které vznikalo několik let mezi Evropskou komisí, pracovními skupinami, členskými státy, Evropským parlamentem, odbornými organizacemi a lobbyingovými strukturami. Právě tato rozptýlená odpovědnost může být problémem sama o sobě. Každý se na rozhodnutí podílel. A proto nakonec nemusí být jasné, kdo za něj skutečně odpovídá.

---

Česká republika jako vykonavatel rozhodnutí, která sama nevytvořila?

Baldan v rozhovoru opakovaně tvrdí, že národní parlamenty mají menší skutečnou moc, než si občané myslí. Ikdyž v současnosti si Česká vláda a Parlament si zachovávají rozsáhlé pravomoci a česká vláda se prostřednictvím Rady EU podílí také na evropském rozhodování, Baldan rozporuje skutečné uplatňování moci Evropské komise.

Jeho argument vede k legitimní otázce. Kolik politických rozhodnutí, která Češi považují za česká, ve skutečnosti vzniklo o několik úrovní výše? Občan pak může nadávat českému ministrovi za pravidlo, jehož základ vznikl v evropské legislativě. Český ministr může odpovědět, že pouze plní evropské závazky. Evropská instituce zase může říci, že pravidlo schválily členské státy. A odpovědnost se začne pohybovat v kruhu.

Pro demokratický systém je přitom zásadní jednoduchá věc: Občan musí být schopen zjistit, kdo rozhodl. Jinak postupně ztrácí schopnost moc prostřednictvím voleb kontrolovat.

---

Covid jako zkouška infrastruktury

Baldan věnuje značnou část rozhovoru období pandemie. Jeho medicínská tvrzení je nutné posuzovat odděleně a podle medicínských důkazů. Politická otázka, kterou otevírá, je však širší.

Pandemie ukázala, že během krizové situace lze během krátké doby vytvořit rozsáhlou digitální infrastrukturu schopnou ověřovat určitou vlastnost občana a na základě výsledku ovlivnit jeho přístup k některým aktivitám. V případě covidu šlo o zdravotní status a certifikáty.

Baldan se ptá: Co když se jednou podobný technologický princip použije k jinému účelu? To je mnohem důležitější otázka než spor o jednu aplikaci. Technologie sama totiž není demokratická ani autoritářská. Rozhodující je, kdo ji ovládá, jaká data propojuje, za jakých podmínek ji lze použít a zda občan může její použití odmítnout.

---

Digitální identita: pohodlí, nebo budoucí infrastruktura moci?

Právě zde se Baldanova zkušenost s Čínou dostává do centra rozhovoru. Hovoří o evropské digitální identitě, elektronických podpisech, elektronickém doručování, elektronické fakturaci a digitálních platbách. Každý z těchto nástrojů má sám o sobě praktické využití. Digitální identita může zjednodušit komunikaci s úřady. Elektronická fakturace může snížit administrativu. Digitální podpis může občanovi ušetřit cestu na úřad. Problém podle Baldana nevzniká existencí jednotlivých nástrojů. Vzniká jejich propojením.

Představme si hypotetickou situaci, kdy je prostřednictvím jedné digitální identity propojena identifikace občana, komunikace se státem, zdravotní údaje, některé finanční služby, elektronické dokumenty a další veřejné systémy. Technologicky vzniká mimořádně mocná infrastruktura. To znamená, že otázka ochranných pojistek přestává být akademickou debatou.

---

Co by to znamenalo pro Čecha?

Pro Českou republiku by zásadní otázka neměla znít:

„Věříme Evropské unii?“

Stejně tak by neměla znít:

„Nevěříme Evropské unii?“

Instituce se nemají stavět na důvěře v konkrétní lidi. Mají být stavěny tak, aby odolaly i člověku, kterému důvěřovat nelze. Proto by správná otázka měla znít:

Jaké technické a právní pojistky zabrání tomu, aby dnešní pohodlný digitální systém mohl být zítra použit jako systém podmiňování občanských práv? Může být digitální identita dobrovolná? Lze fungovat i bez ní? Kdo smí jednotlivé databáze propojit? Kdo rozhoduje o účelu jejich použití? Existuje právo na nedigitální alternativu? Může být přístup k základní službě podmíněn použitím digitální identity? Jak dlouho se uchovávají data? Může stát sledovat historii jejich použití? Může být jednou technicky propojena identita s digitální měnou nebo jinými finančními nástroji?

A hlavně: Kdo může tato pravidla změnit za deset nebo dvacet let?

To jsou otázky, které by měla Česká republika řešit ještě předtím, než se technologie stane neoddělitelnou součástí každodenního života.

---

Nejde o to, zda věříme dnešní vládě

Jednou z největších chyb při debatě o digitální moci je hodnotit systém podle lidí, kteří jej právě spravují, protože vlády se mění. Technologická infrastruktura a její zneužitelnost však zůstává. Demokratická společnost proto musí vytvářet pravidla nikoli pro nejlepší možnou vládu, ale také pro tu nejhorší, která může v budoucnosti legálně získat moc. Pokud určitá infrastruktura umožňuje rozsáhlou kontrolu občana, otázkou není pouze to, zda ji současní představitelé chtějí využít. Otázkou je, zda ji někdo v budoucnu využít může.

---

Bankovní účet jako součást občanské existence

Právě proto je znepokojivá další část Baldanova příběhu. Tvrdí, že po letech bezproblémového bankovního vztahu začaly dvě banky ukončovat jeho účty a vztahy zasáhly také některé účty spojené s jeho podnikáním či rodinou. Baldan to interpretuje jako odvetu za své aktivity. Proto Jeho svědectví otevírá otázku, která je relevantní bez ohledu na příčinu jeho konkrétního případu. Je v moderní společnosti bankovní účet ještě soukromá služba, nebo už fakticky představuje základní infrastrukturu občanského života?

Bez účtu je obtížné dostávat mzdu, podnikat, platit některé služby nebo fungovat v digitalizované ekonomice. Čím více se společnost zbavuje hotovosti, tím větší moc získává ten, kdo rozhoduje o přístupu k digitálním finančním službám. Pro Českou republiku je proto zásadní otázka, zda občan může být fakticky vyřazen z ekonomického života bez transparentního důvodu a účinné možnosti obrany.

---

Nejnebezpečnější systém nemusí nic zakazovat

To je možná nejzajímavější myšlenka, kterou lze z Baldanova rozhovoru vyvodit. Moderní systém kontroly nemusí říkat: „Nesmíš.“ Může říkat: Nemusíme vám poskytovat tuto službu, protože účet vyžaduje dodatečné ověření.

Člověk formálně nemusí být vězněn ani umlčen. Pouze postupně ztrácí možnost normálně fungovat. Právě v tomto bodě Baldan nachází paralelu se zkušenostmi, které podle svých slov poznal v Číně.

Jeho srovnání Evropy s Čínou lze odmítnout jako příliš vyhrocené. Otázku, kterou otevírá, však odmítnout tak snadno nelze: Kolik základních životních funkcí jsme ochotni vložit do digitálních systémů, než začneme požadovat mimořádně silné pojistky proti jejich zneužití?

---

Co by Baldanova diagnóza znamenala pro českou suverenitu?

Suverenita se často chápe jako vlajka, měna, hranice nebo formální pravomoci státu. V digitálním století ale může mít úplně jinou podobu. Kdo kontroluje identitu občana? Kdo vytváří pravidla digitálních plateb? Kdo spravuje klíčové databáze? Kdo rozhoduje o energetických, environmentálních nebo finančních povinnostech? Kdo stanovuje technické standardy, které český stát následně implementuje? A má Česká republika reálnou možnost některý systém odmítnout, pokud dospěje k názoru, že ohrožuje práva jejích občanů? Pokud ne, potom debata o suverenitě už není pouze debatou o zákonech. Je debatou o infrastruktuře.

---

Malý stát potřebuje transparentnost více než velký

Pro Českou republiku je zde ještě jeden specifický problém. Jsme země s přibližně jedenácti miliony obyvatel uprostřed mnohem většího evropského trhu. Nemáme ekonomickou sílu Německa nebo geopolitickou váhu Francie. Právě proto může být pro malou zemi mimořádně důležité, aby evropský systém fungoval podle jasných a kontrolovatelných pravidel. Pokud rozhoduje právo, transparentnost a rovný přístup, malý stát může být relativně dobře chráněn. Pokud by však skutečný vliv stále více závisel na osobních kontaktech, lobbyingových sítích a přístupu k rozhodujícím lidem, menší státy a jejich občané by mohli být strukturálně znevýhodněni.

Baldanův příběh je proto pro Česko zajímavý i bez přijetí jeho nejradikálnějších závěrů.

---

A co když se Baldan mýlí?

I tuto otázku musíme položit. Je možné, že Baldan interpretuje jednotlivé události jako součást jednoho systému, přestože spolu přímo nesouvisejí. Je také možné, že evropská digitální identita zůstane pouze praktickým technologickým nástrojem a nikdy nebude použita k politickému podmiňování občanských práv. Jenže demokratická kontrola nemá fungovat pouze tehdy, když kritik dokáže předem, že má pravdu. Jejím účelem je umožnit společnosti zjistit, zda pravdu má.

---

Skutečným testem není Baldan. Je jím reakce institucí

Právě zde se celý rozhovor dostává k možná nejdůležitějšímu bodu. Demokratická instituce se nepozná podle toho, že nikdy není obviněna. Pozná se podle toho, jak reaguje, když obviněna je.

Dokáže zveřejnit dokumenty?

Dokáže vysvětlit rozhodovací proces?

Dokáže doložit, kdo měl jakou pravomoc?

Existuje nezávislá kontrola?

Může občan rozhodnutí napadnout?

Dostane srozumitelné odůvodnění?

Existuje soud, před kterým mají občan a instituce skutečně rovné postavení?

Pokud ano, může být i velmi závažné obvinění vyvráceno a důvěra obnovena. Pokud ne, vzniká něco mnohem nebezpečnějšího než jeden politický skandál: nedůvěra v samotný systém.

---

Co z toho plyne pro Českou republiku

Česká debata by se proto neměla omezit na otázku, zda jsme „pro EU“, nebo „proti EU“. To je příliš jednoduché. Mnohem podstatnější je požadovat, aby jakákoli moc – česká i evropská – zůstávala kontrolovatelná.

Česká republika má zájem na evropské spolupráci, společném trhu i stabilním právním prostředí. Stejně legitimní je však požadavek, aby další integrace nebyla doprovázena oslabováním transparentnosti, demokratické odpovědnosti nebo možnosti občana odmítnout nepřiměřený zásah. Baldan ve svém rozhovoru předkládá velmi temnou interpretaci směru, kterým se Evropa ubírá. Nemusíme přijmout všechny jeho závěry, abychom otázky brali s pochmurnou myslí. Jde o obecnější otázku, která bude pro Českou republiku v příštích desetiletích stále důležitější: Kolik moci jsme ochotni předat systému, kterému už jako jednotlivci nerozumíme a který nedokážeme sami kontrolovat?

Digitalizace může občana osvobodit od byrokracie. Může ale také vytvořit bezprecedentní možnost jeho kontroly. Evropská integrace může malému státu poskytovat ochranu a sílu. Může ale také vzdálit rozhodování od člověka, který nese jeho důsledky. Lobbying může politikům poskytovat odborné informace. Může ale také vytvořit svět, v němž mají největší vliv ti, kteří si přístup k moci mohou dovolit. Rozdíl mezi těmito možnostmi nevytváří technologie ani instituce samy. Vytvářejí jej pravidla, transparentnost, kontrola a možnost říci ne. A právě proto stojí Baldanova výpověď za pozornost. Ne jako rozsudek nad Evropou. Ale jako varování člověka, který tvrdí, že určitou část tohoto systému poznal zevnitř – a který nás nutí položit otázku, již bychom si měli klást ještě předtím, než bude odpověď určovat někdo jiný: Kdo bude v digitální Evropě kontrolovat ty, kteří získají možnost kontrolovat nás?

Obsahový přepis rozhovoru s Frédéricem Baldanem

Velmi podrobný nedoslovný přepis rozhovoru s Frédéricem Baldanem

00:00–03:10 — Úvod do případu

Moderátor:
Na začátku vítá Frédérica Baldana a říká, že rozhovor se bude týkat několika rozsáhlých témat – Evropské unie, covidu, lobbyingového prostředí a Baldanových současných aktivit.

Představuje jej jako bývalého evropského lobbistu se zkušenostmi se vztahy mezi Evropskou unií a Čínou a jako člověka, který se později dostal do otevřeného konfliktu s evropskými institucemi.

Připomíná okolnosti takzvané kauzy SMS zpráv. Během pandemie komunikovala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová s generálním ředitelem společnosti Pfizer Albertem Bourlou v období, kdy probíhala jednání o rozsáhlých dodávkách vakcín.

Později se novináři snažili získat přístup k této komunikaci. Způsob, jakým Evropská komise žádosti vyřizovala, vyvolal spor o transparentnost.

Moderátor připomíná také kritiku ze strany evropského ombudsmana a následný soudní vývoj týkající se přístupu k požadovaným dokumentům.

Poté přechází přímo k Baldanovi.

Vysvětluje, že Baldan šel ještě dál než novináři žádající o informace a podnikl právní kroky proti von der Leyenové. Vznášel závažná podezření týkající se korupce, střetu zájmů a nakládání s veřejnými dokumenty.

Současně moderátor výslovně upozorňuje, že tato obvinění nebyla soudem prokázána a Baldanův belgický případ zaznamenal významný právní neúspěch.

Dodává, že Baldan dnes celou věc interpretuje jako součást mnohem širšího problému. Podle Baldana pandemie odkryla způsob fungování politické moci, lobbyingu a demokratické kontroly v Evropě.

Moderátor také představuje hlavní tezi, která dala rozhovoru název: Baldan po zkušenostech s Čínou tvrdí, že v Evropě pozoruje vznik digitálních mechanismů, které mu některými vlastnostmi připomínají čínský model kontroly.

Moderátor říká, že nechce zůstat u sloganů. Chce po Baldanovi důkazy a vysvětlení toho, jak podle jeho zkušenosti moc v EU skutečně funguje.

---

03:10–05:15 — „Ten příběh ještě pokračuje“

Moderátor:
Říká, že část českých a slovenských diváků už Baldanův příběh zná ze sociálních sítí nebo jeho předchozích vystoupení, pro jiné však bude nový.

Ptá se, jak Baldan vnímá situaci, kdy při každém rozhovoru znovu poslouchá rekapitulaci vlastního příběhu. Zajímá ho, zda ho to už frustruje, nebo naopak motivuje.

Frédéric Baldan:
Odpovídá, že hlavním důvodem, proč mu opakování příběhu nevadí, je skutečnost, že případ podle něj stále není uzavřen.

Nechápe ho jako něco, co se stalo v minulosti a skončilo. Podle něj stále vznikají nové kapitoly.

Připomíná například aktivity novinářů a evropského ombudsmana v otázce transparentnosti Komise.

Následně říká, že chce upřesnit moderátorovo tvrzení, že soud neprokázal trestnou činnost.

Podle Baldana je totiž potřeba rozlišovat mezi tím, že něco nebylo soudem prokázáno, a tím, zda podle něj existují důkazy.

Začíná proto popisovat své trestní podání.

---

05:15–06:50 — Vyšetřující soudce a policie

Baldan:
Říká, že trestní oznámení podal přímo vyšetřujícímu soudci v Belgii.

Zdůrazňuje, že soudce se případem podle něj skutečně začal zabývat a pověřil policii vyšetřovacími úkony.

Baldan to označuje za významný moment, protože případ se tím podle něj dostal z roviny politických tvrzení do roviny formálního vyšetřování.

Tvrdí, že policie následně připravila mimořádně rozsáhlý materiál o přibližně tisíci stranách.

Podle Baldanovy interpretace obsahuje tento materiál velmi závažné skutečnosti týkající se von der Leyenové a Bourly.

Zároveň uznává:

Soud jejich trestnou činnost neprokázal.

Okamžitě však dodává, že podle něj problém neleží v nedostatku důkazů. Tvrdí, že problémem byl další procesní vývoj.

---

06:50–08:20 — Vstup evropského žalobce

Baldan:
Popisuje zapojení Úřadu evropského veřejného žalobce, tedy EPPO.

Podle jeho verze se EPPO pokusil převzít věc a zasáhnout do probíhajícího procesu.

Baldan považuje tento zásah za zásadní problém a zpochybňuje jeho právní základ.

Tvrdí, že od tohoto okamžiku se těžiště celé kauzy změnilo.

Jeho hlavní argument zní: on podle svého názoru nepotřebuje hledat další důkazy, ale potřebuje možnost předložit existující materiály soudu, který bude podle něj skutečně nezávislý.

Právě absenci takové možnosti považuje za největší selhání.

---

08:20–10:00 — Kdo je poškozený korupcí?

Baldan:
Přechází k otázce procesního postavení žalobců.

Popisuje soudní argumentaci, podle níž musel prokázat vlastní osobní újmu.

Baldan tento přístup odmítá.

Pokud by například korupční jednání poškodilo veřejné finance, argumentuje, že veřejné peníze pocházejí od občanů a daňových poplatníků.

Proto podle něj nedává smysl říci občanovi, že nebyl poškozen, protože škodu utrpěl stát.

Podobně přistupuje k právu na transparentnost.

Tvrdí, že pokud občanovi není umožněn přístup k veřejným dokumentům, na které má podle práva nárok, je tím dotčeno jeho vlastní základní právo.

Podle něj tedy není správné tvrdit, že občan neutrpěl žádnou osobní újmu.

---

10:00–11:40 — Požadavek na dočasné odstoupení von der Leyenové

Baldan:
Vysvětluje, že v určité fázi požadoval, aby Ursula von der Leyenová během řízení nemohla pokračovat ve své funkci.

Jeho argument nebyl pouze trestněprávní.

Tvrdí, že člověk v takto významném postavení musí splňovat velmi vysoké požadavky na integritu a nezávislost.

Podle Baldana vznikl problém už samotnou skutečností, že proti ní probíhal závažný právní spor.

Zmiňuje interní etická či institucionální pravidla, která podle jeho interpretace jeho požadavek podporovala.

Soud však jeho argumentaci nepřijal.

Baldan tento výsledek považuje za další doklad toho, že soudy podle něj odmítaly řešit podstatu jeho argumentů.

---

11:40–13:10 — Setkání se soudcem

Baldan:
Vypráví o pozdějším setkání na odborné akci, které se účastnil také soudce spojený s evropskou justicí.

Baldanův právní zástupce tam položil obecnější otázku týkající se základních práv a újmy.

Podle Baldanova vyprávění soudce veřejně připustil právní princip, který Baldan považoval za slučitelný se svou vlastní argumentací.

Baldan v tom vidí rozpor mezi tím, co evropská justice podle něj uznává v obecné rovině, a tím, jak bylo rozhodnuto v jeho konkrétní věci.

Z toho vyvozuje velmi tvrdý závěr, že právní principy podle něj nejsou uplatňovány konzistentně.

---

13:10–14:40 — Automatické mazání zpráv

Baldan:
Přechází zpět k SMS a elektronické komunikaci.

Tvrdí, že díky právním krokům získal informace o tom, jak kancelář předsedkyně Evropské komise s komunikací zacházela.

Zmiňuje používání aplikace Signal a nastavení umožňující automatické mazání zpráv.

Podle Baldana je problematické vysvětlení, že archivovány mají být pouze zprávy považované za důležité.

Namítá, že při automatickém mazání může být obtížné zpětně určit, které zprávy měly veřejný význam a měly být zachovány.

Právě způsob archivace považuje za klíčovou součást celé kauzy.

---

14:40–16:20 — Peter Piot a další komunikace

Baldan:
Uvádí další příklad: komunikaci s Peterem Piotem.

Popisuje jej jako odborníka, který působil v poradní roli pro Evropskou komisi, a současně upozorňuje na jeho vazby na Nadaci Billa a Melindy Gatesových.

Baldan zpochybňuje, zda bylo správné označovat takovou osobu za zcela nezávislého poradce.

Tvrdí také, že von der Leyenová s Piotem komunikovala prostřednictvím textových zpráv.

Tento příklad používá k širší kritice způsobu, jakým Komise rozlišovala mezi důležitou a nedůležitou komunikací.

Podle něj totiž nejde pouze o jednu sérii zpráv s Albertem Bourlou, ale o obecnější otázku evidence komunikace předsedkyně Komise.

---

16:20–18:00 — Telefon a veřejná data

Baldan:
Tvrdí, že data z telefonu byla odstraněna a zařízení bylo následně předáno dál.

Vadí mu především údajný nedostatek dohledatelné dokumentace o tom, co přesně se s přístrojem stalo.

Z jeho pohledu mohlo jít o zařízení obsahující veřejně relevantní informace.

Celou věc proto interpretuje jako problém správy veřejných dokumentů.

Znovu spojuje tuto otázku se svým požadavkem, aby von der Leyenová během právního řízení nevykonávala funkci s pravomocemi, které by podle něj mohly mít dopad na samotnou kauzu.

---

18:00–20:30 — Moderátor: Jak mohla pokračovat ve funkci?

Moderátor:
Přerušuje Baldana a říká, že se k jednotlivým tématům postupně vrátí.

Ptá se na další věc, která podle něj překvapila část veřejnosti: jak mohla být Ursula von der Leyenová znovu jmenována do čela Evropské komise, když už byla veřejně známá kontroverze kolem SMS?

Zajímá ho, zda byl postup podle Baldana v souladu s evropským právem.

Baldan:
Začíná vysvětlovat své právní kroky vůči Evropské lidové straně.

Tvrdí, že před rozhodováním upozorňoval evropské představitele na probíhající právní spor.

Podle něj měly být otázky integrity kandidátky při rozhodování zohledněny.

Odkazuje také na etická pravidla EPP.

Říká, že se pokusil prostřednictvím soudu přimět stranu, aby podle jeho interpretace respektovala vlastní pravidla.

---

20:30–23:30 — Spor s EPP

Baldan:
Popisuje průběh řízení s Evropskou lidovou stranou.

Tvrdí, že první fáze dopadla v jeho neprospěch navzdory tomu, že protistrana podle jeho popisu nebyla přítomna způsobem, jaký očekával.

Následně se odvolal.

Mluví o právním zastoupení EPP a upozorňuje na vazby právní kanceláře na lobbyingové prostředí.

Popisuje také spor o to, v jakém smyslu byla von der Leyenová kandidátkou EPP a v jakém smyslu kandidátkou navrženou Evropskou radou.

Baldan považuje argumentaci protistrany za účelovou.

Výsledek soudu interpretuje jako další politicky motivované rozhodnutí.

To je však jeho hodnocení; samotný neúspěch u soudu politickou motivaci neprokazuje.

---

23:30–25:30 — Ztráta akreditace

Baldan:
Vypráví o konferenci v Evropském parlamentu, které se účastnil společně s europoslankyní Michèle Rivasiovou.

Veřejně tam hovořil o svém požadavku na odchod von der Leyenové.

Tvrdí, že jen několik hodin poté následoval krok týkající se jeho akreditace a krátce nato o profesionální přístup přišel.

Baldan interpretuje těsnou časovou návaznost jako odvetu.

Později se k tématu akreditace vrací podrobněji.

---

25:30–28:20 — Proč je podle Baldana von der Leyenová politicky silná?

Baldan:
Přechází od právních argumentů k politickému vysvětlení.

Hovoří o dřívějším působení von der Leyenové v německé politice, o Mnichovské bezpečnostní konferenci a World Economic Forum.

Tvrdí, že právě vazby na významné mezinárodní a ekonomické struktury vysvětlují její silnou pozici.

Podle Baldana je podstatná schopnost Evropské komise ovlivňovat směřování obrovského množství veřejných prostředků.

Jako příklady uvádí zdravotnictví, evropské fondy a následně výdaje související s obranou a válkou na Ukrajině.

Z toho vyvozuje, že významné ekonomické skupiny mají zájem na kontinuitě vedení Komise.

Jde však o Baldanovu interpretaci motivů těchto aktérů; rozhovor nepředkládá důkaz, že právě takový mechanismus rozhodl o jmenování předsedkyně Komise.

---

28:20–31:00 — Moderátor chce vidět Brusel „za zavřenými dveřmi“

Moderátor:
Říká, že právě Baldanova zkušenost bývalého lobbisty je mimořádně zajímavá.

Žádá ho, aby na chvíli odložil oficiální slovník institucí a popsal, jak se v Bruselu skutečně vykonává moc.

Kdo se dostane k rozhodujícím lidem?

Kdo na ně působí?

Kdo naopak zůstává venku?

Baldan:
Odpovídá, že běžný člověk podle jeho zkušenosti součástí této „bubliny“ není.

První podmínkou je přístup.

Člověk musí znát lidi uvnitř a musí se dostávat na správné akce.

Podle Baldana existuje také silný tlak na přizpůsobení se převládajícímu institucionálnímu prostředí. Tvrdí, že člověk, který začne EU zásadně kritizovat, může postupně přicházet o pozvánky a kontakty.

---

31:00–33:30 — Jak může vypadat lobbying

Baldan:
Popisuje různé mechanismy vlivu.

Zvláštní pozornost věnuje „revolving doors“.

Úředník nebo politik může podle něj při rozhodování vědět, že po skončení veřejné kariéry může získat velmi dobře placené místo v soukromém sektoru.

Baldan tvrdí, že taková budoucí odměna může fungovat jako velmi obtížně dokazatelná forma korupční motivace.

Zmiňuje také VIP prostředí, společenské události, bezplatná pozvání a vytváření pocitu příslušnosti k elitní komunitě.

Současně ale připouští, že ne každý lobbying je korupce.

Organizace prosazující lidská práva či transparentnost také lobbuje.

Jeho výhrada směřuje hlavně k nerovnosti přístupu a zdrojů.

---

33:30–36:30 — Evropská komise a Parlament

Baldan:
Tvrdí, že skutečnou institucionální sílu má především Evropská komise.

Evropský parlament podle něj veřejnosti poskytuje dojem demokratického rozhodování, ale reálné možnosti europoslanců považuje za omezenější.

Argumentuje množstvím legislativy, o níž poslanci hlasují.

Podle něj není realistické očekávat, že jednotliví poslanci detailně prostudují všechna technická pravidla.

Z toho vyvozuje velký vliv Komise, úřednického aparátu a lobbyingu na výslednou podobu regulace.

---

36:30–39:00 — Když Komise financuje „občanskou společnost“

Baldan:
Upozorňuje na další mechanismus.

Některé nevládní organizace a zájmové skupiny získávají prostředky z veřejných evropských zdrojů.

Následně mohou tyto organizace prosazovat určitou politiku vůči evropským institucím.

Baldan se ptá, zda lze takový proces vždy označit za autentický tlak občanské společnosti „zdola“.

Podle jeho interpretace může někdy vzniknout kruh, v němž instituce financuje organizaci a poté se odkazuje na její požadavky jako na legitimaci vlastní politiky.

---

39:00–42:00 — OSN, WEF a agenda udržitelnosti

Baldan:
Přechází k nadnárodním organizacím.

Tvrdí, že některé evropské politické priority mají původ v programech OSN a dalších mezinárodních struktur.

Zmiňuje cíle udržitelného rozvoje, zelenou transformaci a World Economic Forum.

Podle jeho modelu se určitá agenda vytvoří na nadnárodní úrovni, Evropská komise ji převezme a následně se prostřednictvím evropských a národních předpisů dostává do života občanů.

Baldan tvrdí, že tento proces není skutečně demokratický, protože podle něj nevychází z požadavků občanů.

To je jeden z klíčových bodů jeho politické argumentace.

---

42:00–45:30 — Proč jeho trestní případ podle něj skončil

Moderátor:
Vrací rozhovor ke konkrétní kauze.

Ptá se, proč Baldanův trestní případ nevedl k výsledku, který očekával.

Baldan:
Tvrdí, že zastavení nebo neúspěch případu byl podle jeho názoru výsledkem politického zásahu.

Vysvětluje, že probíhající trestní řízení mohlo mít důsledky pro jiné civilní spory.

Jako příklad uvádí platby společnosti Pfizer.

Tvrdí, že jeho případ pomohl dočasně ovlivnit platbu přibližně 2,2 miliardy dolarů.

Zdůrazňuje kontrast mezi obrovskou ekonomickou hodnotou dotčených zájmů a relativně nízkými náklady, které měl na zahájení svého právního kroku.

---

45:30–48:00 — Tisíc žalobců

Baldan:
Popisuje rozsah podpory svého případu.

Tvrdí, že se připojilo přibližně 1 000 žalobců a další asi 2 000 lidí mělo zájem se přidat.

Popisuje zaplněnou soudní budovu a silné emoce některých účastníků.

Část z nich podle něj spojovala řízení s osobními tragédiemi, které připisovali očkování.

Baldan tyto zkušenosti používá k vysvětlení, proč pro něj spor není pouze právní nebo profesionální otázkou.

Je však nutné odlišit osobní přesvědčení účastníků od medicínského prokázání příčiny konkrétních zdravotních událostí.

---

48:00–51:00 — EPPO podruhé

Baldan:
Vrací se k Úřadu evropského veřejného žalobce.

Tvrdí, že jeho zapojení zásadně poškodilo původní řízení.

Zpochybňuje nezávislost EPPO mimo jiné kvůli financování a technické infrastruktuře související s evropskými institucemi.

Podle Baldana vzniká problém, pokud se vyšetřovací materiály nacházejí na infrastruktuře poskytované institucí, jejíž vrcholná představitelka je předmětem sporu.

Z toho dovozuje konflikt zájmů.

Samotná institucionální infrastruktura ovšem neprokazuje, že von der Leyenová měla přístup k vyšetřovacím materiálům nebo řídila rozhodování žalobců.

---

51:00–54:30 — Co bylo podle Baldana v SMS?

Moderátor:
Pokládá zásadní otázku přímo:

Pokud zprávy mezi Bourlou a von der Leyenovou nejsou veřejné, co si Baldan myslí, že v nich bylo? A jaké pro to má důkazy?

Baldan:
Říká, že se podle něj týkaly dohody nebo vyjednávání mezi oběma stranami.

Přechází ke způsobu, jakým Evropská komise vyjednávala vakcínové kontrakty.

Tvrdí, že členské státy měly vytvořené odborné a vyjednávací mechanismy a že von der Leyenová podle jeho právního názoru neměla odpovídající mandát k tomu, aby sama vstupovala do vyjednávání způsobem, který jí připisuje.

Právě proto podle něj mají zprávy zásadní význam.

Pokud by ukazovaly konkrétní vyjednávání mimo stanovený mechanismus, mohly by být důležitým důkazem.

Jenže jejich skutečný obsah v rozhovoru předložen není.

Proto Baldanova představa o obsahu zpráv zůstává tvrzením, nikoli doloženým faktem.

---

54:30–57:30 — Smlouvy s Pfizerem

Baldan:
Kritizuje utajení a začernění částí smluv.

Tvrdí, že informace ve smluvních dokumentech byly v rozporu s některými veřejnými výroky používanými během očkovací kampaně.

Z toho vyvozuje velmi závažná tvrzení o bezpečnosti a účinnosti vakcín.

Tato část rozhovoru však neposkytuje kompletní medicínské podklady potřebné k ověření takových závěrů.

Baldan následně spojuje smluvní otázku s covidovými certifikáty.

---

57:30–1:00:00 — Covidový certifikát jako precedent

Baldan:
Tvrdí, že evropský digitální covidový certifikát vytvořil mechanismus, kterým bylo možné přístup k některým aktivitám podmínit zdravotním statusem.

Připomíná, že jednotlivé země používaly různé názvy – například zdravotní nebo zelený průkaz.

Podle něj tím nebylo na první pohled patrné, jak významnou roli hrála evropská úroveň.

Covidový certifikát interpretuje jako precedent pro budoucí digitální kontrolu.

Právě zde začíná spojovat pandemickou zkušenost se svou hlavní tezí o digitalizaci Evropy.

---

1:00:00–1:03:30 — Jakou cenu podle něj zaplatil

Moderátor:
Ptá se na osobní následky.

Chce konkrétní informace: kdo proti Baldanovi zasáhl, co se stalo s jeho účty a jaké důkazy pro spojení těchto událostí s jeho aktivitami existují.

Baldan:
Nejdříve hovoří o médiích.

Tvrdí, že před konfliktem měl dobré vztahy s mainstreamovými novináři.

Někteří mu zpočátku pomohli dostat informace o jeho právních krocích do médií.

Později ale podle něj prostor prakticky zmizel.

Baldan říká, že osobní vztahy s některými novináři zůstaly dobré, ale měl dojem, že redakce už o jeho vystupování nemají zájem.

Z toho vyvozuje širší kritiku financování médií a jejich vztahu ke státu.

---

1:03:30–1:06:00 — Registr transparentnosti

Baldan:
Podrobněji vysvětluje ztrátu své lobbyingové registrace.

Tvrdí, že jeho údaje byly řadu let pravidelně kontrolovány bez zásadních problémů.

Do veřejné poznámky následně uvedl informace o svých právních krocích proti předsedkyni Komise.

Podle něj se právě tato poznámka stala problémem.

Tvrdí, že mu bylo naznačeno, že bez jejího odstranění nebude moci akreditaci znovu získat.

Považuje to za důkaz odvetného jednání.

---

1:06:00–1:09:30 — Banky

Baldan:
Říká, že největším překvapením pro něj bylo jednání dvou bank.

U jedné byl podle svých slov klientem přibližně 15 let, u druhé asi 10 let.

Tvrdí, že obě ve stejném období začaly ukončovat bankovní vztah.

Podle něj nebyl zasažen pouze jeho osobní účet, ale také firemní a některé propojené rodinné účty.

Když žádal vysvětlení, banky mu podle jeho slov nesdělily konkrétní důvod.

Baldan namítá, že přístup k základním bankovním službám podléhá právním pravidlům a že mu nebylo jasné, jaký zákonný důvod se na něj vztahuje.

---

1:09:30–1:11:30 — Byla to odveta?

Baldan:
Snaží se události zasadit do časové osy.

Spojuje je se svými aktivitami týkajícími se Pfizergate, kontakty v USA a dalšími politickými událostmi.

Tvrdí, že načasování považuje za příliš nápadné, aby šlo o náhodu.

Současně však nepředkládá interní dokument banky nebo jiný přímý důkaz, že uzavření účtů nařídila Evropská komise či jiný politický aktér.

Rozhovor tedy dokládá především Baldanovo podezření založené na časové souvislosti.

---

1:11:30–1:13:20 — „V Číně jsem viděl něco podobného“

Baldan:
Přechází ke zkušenostem s Čínou.

Říká, že lidé kritizující systém nemusí být vždy přímo zatčeni.

Mohou se podle něj postupně dostat pod společenský a ekonomický tlak, který jim komplikuje zaměstnání a běžné fungování.

Tvrdí, že právě tento mechanismus mu začíná připomínat některé vlastní zkušenosti v Evropě.

Neříká, že se situace v Číně výrazně zlepšila.

Naopak tvrdí, že podle něj se Evropa v určitých směrech přibližuje mechanismům, které dříve kritizovala.

---

1:13:20–1:16:00 — Digitální profil každého Evropana

Baldan:
Formuluje hlavní technologickou obavu rozhovoru.

Tvrdí, že postupně vznikají různé digitální systémy:

digitální identita, elektronický podpis, elektronické faktury, elektronické doručování, digitální platební systémy a další databáze.

Samostatně mohou mít legitimní administrativní účel.

Baldan se ale obává jejich budoucího propojení.

Podle jeho scénáře by tak mohl vzniknout rozsáhlý digitální profil každého občana.

Pokud by se následně přístup k platbám, komunikaci nebo veřejným službám začal podmiňovat určitými pravidly, vznikl by podle něj mechanismus podobný sociálnímu kreditu.

Jde o Baldanovu predikci a interpretaci technologického vývoje, nikoli o prokázaný deklarovaný cíl evropské digitální identity.

---

1:16:00–1:18:00 — Historické paralely

Baldan:
Následně přechází k historii rodiny Ursuly von der Leyenové a politickým názorům jejího otce.

Pokouší se mezi těmito historickými okolnostmi a dnešní evropskou centralizací vytvořit ideovou souvislost.

Používá také paralely s autoritářskými projekty evropské minulosti a nacistickým obdobím.

Tyto analogie představují jeho vlastní politickou interpretaci. Rodinné vazby či podobnost určitých výrazů samy o sobě nedokládají kontinuitu mezi historickými režimy a současnou politikou EU.

---

1:18:00–1:19:30 — Federální EU

Moderátor:
Ptá se na lidi v České republice a na Slovensku, kteří podporují hlubší evropskou integraci nebo federalizaci.

Proč by podle Baldana měli občané takovým návrhům věnovat zvýšenou pozornost?

Baldan:
Odmítá argument, že větší politický celek je automaticky silnější.

Podle něj je Evropa odolná právě díky různorodosti států, kultur a způsobů rozhodování.

Prosazuje princip subsidiarity.

Rozhodnutí by podle něj měla vznikat co nejblíže lidem, kterých se týkají.

Jako příklad uvádí vzdělávání vlastního dítěte: nevidí důvod, proč by o lokálních otázkách školství měla rozhodovat vzdálená centrální instituce.

---

1:19:30–1:20:40 — Co tedy dělat?

Moderátor:
Pokládá závěrečnou praktickou otázku.

Pokud by Baldan měl pravdu a systém skutečně směřoval směrem, který popisuje, co může udělat obyčejný člověk?

Baldan:
Odmítá představu, že už je pozdě.

Prvním krokem má být znalost vlastních práv.

Doporučuje lidem přečíst si Listinu základních práv Evropské unie a naučit se využívat právo na transparentnost.

Pokud občana zajímá veřejný dokument, měl by podle Baldana požádat příslušný úřad o přístup.

Tak člověk podle něj postupně zjistí, jak veřejná správa skutečně funguje a jaké právní argumenty používá.

---

1:20:40–1:21:30 — Občanské organizování

Baldan:
Říká, že lidé by se podle něj neměli spoléhat pouze na politické strany.

Navrhuje vytvářet občanské organizace schopné spojovat různé odbornosti.

Právníci mohou vést právní spory.

IT odborníci mohou vytvářet technologické nástroje.

Novináři a další lidé mohou šířit informace.

Lidé, kteří nemají čas nebo odborné znalosti, mohou projekty podporovat jiným způsobem.

Jako důležitý prvek zmiňuje nezávislá média a občanská sdružení schopná dlouhodobě kontrolovat veřejnou moc.

---

1:21:30–1:22:02 — Osobní závěr

Baldan:
Na konci se vrací k osobní motivaci.

Popisuje rozhovor se svou manželkou poté, co podnikl právní kroky.

Vysvětluje jí, že jeho motivace vycházela mimo jiné ze zkušeností lidí, kteří spojovali zdravotní tragédie svých rodin s očkováním.

Říká, že člověk se podle něj musí rozhodnout, zda zůstane pasivní, nebo bude hájit hodnoty a práva, kterým věří.

Svůj závěr formuluje velmi vyhroceně a současný konflikt chápe jako zápas o zachování svobody a základních práv.

Moderátor:
Děkuje mu za rozhovor, vyzývá diváky k diskusi a připomíná možnost dalšího rozhovoru s otázkami českých a slovenských diváků.

Konec rozhovoru

Zdroj a poznámka k článku

Článek vychází z rozhovoru s bývalým evropským lobbistou Frédéricem Baldanem s názvem „FORMER EU LOBBYIST: I saw it in China. Now I see it in Europe“, zveřejněného na platformě YouTube kanálu Zákony bohatství autora Tomáše Lukavce..

Zdroj rozhovoru: YouTube – Frédéric Baldan: I saw it in China. Now I see it in Europe

Text je redakčním zpracováním, analýzou a zamyšlením nad tématy, která v rozhovoru zazněla, se zvláštním důrazem na možné důsledky pro Českou republiku. Názory, obvinění a interpretace připisované Frédéricu Baldanovi představují jeho vlastní tvrzení a nelze je automaticky považovat za nezávisle prokázaná fakta. Článek je proto třeba chápat jako analýzu obsahu rozhovoru, nikoli jako potvrzení všech tvrzení, která v něm zazněla.