Ivermektin a mebendazol patří mezi léčiva známá především z úplně jiné oblasti medicíny. Obě látky se dlouhá léta používají proti parazitárním onemocněním. Přesto se v posledních letech opakovaně objevují v laboratorním onkologickém výzkumu jako možní kandidáti na takzvaný drug repurposing – hledání nového využití již existujících léků. Debatu nyní výrazně oživila studie publikovaná v roce 2026 v odborném časopise Anticancer Research. Její výsledky jsou zajímavé. Zároveň názorně ukazují, jak velký rozdíl může existovat mezi větou „pozorovali jsme zajímavý signál“ a tvrzením „prokázali jsme novou léčbu rakoviny“.

Studie skutečně existuje

Práce nese název Real-world Clinical Outcomes of Ivermectin and Mebendazole in Cancer Patients: Results from a Prospective Observational Cohort. Autoři Nicolas Hulscher, Kelly Victory, James A. Thorp, Drew Pinsky, Alejandro Diaz-Villalobos, Peter Gillooly, Foster Coulson, Melissa Annazone, Chloe Radesi, Jessica Brooks, Peter A. McCullough a Harvey Risch sledovali pacienty s různými nádorovými diagnózami, kterým byla off-label předepisována kombinace ivermektinu a mebendazolu. Studie byla publikována v Anticancer Research, odborném časopise vydávaném International Institute of Anticancer Research.

Časopis není neznámým internetovým periodikem. Jde o onkologický časopis, jehož rukopisy podle aktuálních redakčních pravidel procházejí single-blind peer review dvěma až třemi odbornými recenzenty. To je důležitý fakt. Stejně důležitý je ovšem fakt druhý: peer review samo o sobě neznamená, že závěry studie byly definitivně potvrzeny. A právě u této studie se to ukázalo velmi názorně.

Nebylo to 200 pacientů, ale 197

Do studie bylo původně zahrnuto 197 onkologických pacientů. Číslo „200 pacientů“, které se objevuje v některých komentářích a videích, je tedy přijatelné pouze jako zaokrouhlené vyjádření. Podstatnější je něco jiného. Po přibližně šesti měsících byly následné údaje dostupné pouze u 122 pacientů. To znamená, že šestiměsíční follow-up dokončilo přibližně 61,9 procenta původní kohorty. U 75 pacientů, tedy více než třetiny původního souboru, odpovídající následná data chyběla. Tak velký úbytek účastníků je z metodologického hlediska důležitý. Nelze totiž automaticky předpokládat, že pacienti, kteří ze sledování vypadli, měli stejné výsledky jako ti, kteří v něm zůstali.

Odkud se vzalo 84,4 procenta?

Právě toto číslo se stalo nejsilnější součástí veřejné interpretace studie. Mezi 122 pacienty se šestiměsíčními údaji autoři zaznamenali přibližně následující rozdělení:

• 40 pacientů, tedy 32,8 %, bylo označeno jako „no evidence of disease“ – bez známek onemocnění,
• 19 pacientů, tedy 15,6 %, hlásilo regresi,
• 44 pacientů, tedy 36,1 %, mělo stabilní onemocnění,
• 19 pacientů, tedy 15,6 %, vykazovalo progresi.

Autoři spojili první tři kategorie do ukazatele označovaného jako Clinical Benefit Ratio.

Výsledek: 84,4 procenta.

Číslo tedy ve studii skutečně existuje. Problém nastává teprve ve chvíli, kdy je převedeno do věty:

„84,4 procenta pacientů reagovalo na léčbu.“

Takovou interpretaci data neumožňují.

Stabilní nemoc není totéž jako regrese nádoru

Více než třetinu uvedených 84,4 procenta tvořili pacienti se stabilním onemocněním. To je v onkologii důležitý výsledek, ale není synonymem zmenšení nádoru. Pokud sečteme pouze kategorie „no evidence of disease“ a „regression“, dostaneme přibližně 48,4 procenta pacientů se šestiměsíčními údaji. Ani toto číslo ale nelze označit za objektivní response rate způsobenou ivermektinem a mebendazolem. Proč? Protože studie nebyla randomizovaným klinickým experimentem.

Chyběla důležitá věc: kontrolní skupina

Šlo o prospektivní observační kohortu. Pacienti nebyli náhodně rozděleni do skupiny dostávající ivermektin a mebendazol a do srovnatelné kontrolní skupiny, která by tyto léky nedostávala. Studie tedy nedokáže odpovědět na zásadní otázku: Jak by stejná skupina pacientů dopadla bez ivermektinu a mebendazolu? Bez tohoto srovnání není možné spolehlivě určit příčinu pozorovaného výsledku. To je zásadní rozdíl mezi observační studií a randomizovanou kontrolovanou studií.

Mnoho pacientů zároveň dostávalo standardní onkologickou léčbu

Situaci dále komplikuje skutečnost, že ivermektin a mebendazol nebyly u mnoha účastníků jedinými léčebnými zásahy.

Pacienti současně podstupovali například:

• chemoterapii,
• radioterapii,
• operace,
• další léčebné postupy,
• změny životosprávy či užívání doplňků.

A právě zde vzniká jeden z největších interpretačních problémů. Pokud například pacient podstoupí operaci nádoru, chemoterapii a současně začne užívat experimentální kombinaci dvou dalších léčiv a o několik měsíců později nemá zjistitelnou nemoc, observační studie nedokáže určit, která část léčby za výsledek odpovídá. Může jít o efekt standardní terapie nebo o kombinaci více faktorů. Teoreticky může existovat i dodatečný účinek zkoumaných léčiv. Ale z takto koncipované studie to nelze rozhodnout.

Nešlo o jednu konkrétní rakovinu

Další komplikací je mimořádná heterogenita sledované populace. Pacienti měli řadu různých nádorových diagnóz. Mezi nejčastější patřily nádory prostaty, prsu, plic a tlustého střeva, ale zastoupeny byly i další malignity. To je důležité, protože pojem „rakovina“ označuje velkou skupinu biologicky velmi odlišných nemocí.

Karcinom prostaty se může svým průběhem, prognózou i léčbou zásadně lišit například od karcinomu pankreatu, glioblastomu, melanomu nebo agresivního lymfomu. Výsledek smíšené skupiny proto nelze jednoduše převést do tvrzení, že určitá látka „funguje proti rakovině“.

A potom přišlo varování samotného časopisu

Příběh studie získal další významnou kapitolu krátce po publikaci. Dne 9. června 2026 vydala redakční rada časopisu Anticancer Research k článku oficiální Expression of Concern. Jde o formální redakční upozornění používané v situaci, kdy kolem publikované práce vzniknou otázky, které ještě nebyly definitivně vyřešeny. Nejde o stažení studie ani to neznamená, že bylo prokázáno falšování výsledků. Redakce zdůraznila, že práce byla publikována jako hypothesis-generating, tedy především jako podklad pro formulování hypotézy a budoucí randomizované klinické studie. Prověřování se týká mimo jiné spolehlivosti dat, statistických otázek a etického dohledu.

Zvláštní pozornost má být věnována také objektivní klinické dokumentaci podporující hlášené regrese nádorů. To je mimořádně důležité právě proto, že výsledky studie byly založeny převážně na hlášeném zdravotním stavu pacientů, nikoli na standardizovaném nezávislém hodnocení nádorových odpovědí, jaké bývá požadováno ve velkých registračních onkologických studiích.

Znamená to, že ivermektin proti nádorům nefunguje?

Takový závěr by byl stejně nepřesný jako opačné tvrzení. V laboratorním výzkumu existuje řada prací, které u ivermektinu popsaly zajímavé protinádorové mechanismy. Experimentálně byly zkoumány například vlivy na buněčnou signalizaci, apoptózu, mitochondriální funkce, autofagii či mechanismy spojené s růstem a přežíváním nádorových buněk. To je legitimní vědecký výzkum. Je však nezbytné rozlišovat dvě úplně odlišné věty: „„Látka působí proti nádorovým buňkám v laboratorním modelu.“ a „Látka prodlužuje život pacientům s rakovinou.“ Mezi těmito dvěma stupni důkazu bývá v medicíně obrovská propast. Velké množství látek vykazuje zajímavé protinádorové účinky v buněčných kulturách nebo na zvířecích modelech, ale jejich klinický přínos se později u lidí nepotvrdí. Proto jsou rozhodující kvalitní klinické studie.

Mebendazol má o něco zajímavější klinickou historii

U mebendazolu je situace o něco složitější. Vedle laboratorních výsledků existuje několik klinických studií na lidech. Jedna malá studie fáze 2a sledovala pacienty s pokročilými gastrointestinálními nádory, kteří již vyčerpali standardní možnosti léčby. Do studie bylo zařazeno jedenáct pacientů, deset zahájilo léčebnou fázi a osm bylo následně hodnotitelných pomocí CT. U všech osmi hodnotitelných pacientů došlo k progresi onemocnění.

Existuje však také malá randomizovaná dvojitě zaslepená studie u pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem, v níž bylo přidání mebendazolu ke standardní protinádorové léčbě spojeno se zajímavým signálem v oblasti nádorové odpovědi a přežití bez progrese. Problém? Studie zahrnovala pouze 40 pacientů. Takto malé studie jsou vhodné především k identifikaci signálu, který je třeba následně ověřit na podstatně větším a nezávislém souboru. Právě to zatím chybí.

Staré a levné léky není důvod automaticky odmítat

Celá debata má ještě jeden širší rozměr. V onkologii se skutečně intenzivně zkoumá takzvaný drug repurposing – hledání nových možností využití známých léčiv. Takový výzkum má řadu výhod. U dlouhodobě používaných léků již zpravidla existuje mnoho informací o farmakologii a bezpečnosti. Vývoj může být levnější a rychlejší než u zcela nové molekuly a generická léčiva mohou být v případě úspěchu relativně dostupná. Historie medicíny navíc ukazuje, že změna indikace existující látky může skutečně přinést významnou léčbu. Proto by nebylo vědecké odmítat ivermektin nebo mebendazol pouze proto, že jsou staré, levné nebo původně určené pro jiné onemocnění.

A co William Makis?

V souvislosti s ivermektinem a mebendazolem se na sociálních sítích často objevuje také jméno kanadského lékaře Williama Makise. Makis má skutečnou odbornou publikační historii, zejména v oblasti nukleární medicíny a diagnostického zobrazování. Není však autorem ani spoluautorem studie 197 pacientů, o níž je řeč. Jeho veřejně prezentované zkušenosti s jednotlivými pacienty je proto nutné oddělovat od této publikace a od kontrolovaných klinických dat. Jednotlivé případy mohou být zajímavým impulzem pro výzkum. Bez kontrolní skupiny a standardizované dokumentace však nemohou samy o sobě dokázat účinnost léčby.

84,4 procenta je reálné číslo. Jeho význam je ale jiný, než naznačují titulky

Toto je patrně nejdůležitější závěr celé kauzy. Číslo 84,4 procenta nebylo vymyšleno. Skutečně pochází z publikované odborné práce. Nevypovídá však o tom, že u 84,4 procenta pacientů ivermektin a mebendazol způsobil remisi nebo regresi rakoviny. Do tohoto čísla je zahrnuta také stabilní nemoc. Výsledky se navíc týkají pouze 122 ze 197 původně zařazených pacientů. A především: bez kontrolní skupiny a při současném používání dalších onkologických terapií nelze určit, jakou část pozorovaných výsledků lze případně přičíst sledované kombinaci.

Co tedy studie skutečně ukázala?

Neprokázala, že ivermektin a mebendazol léčí rakovinu. Ale ani z ní nevyplývá, že je další zkoumání těchto látek bezvýznamné. Ukázala signál, který může být důvodem pro další výzkum. A právě zde by měl začínat další krok vědy. Dobře navržené, předem registrované, randomizované a dostatečně velké klinické studie u přesně definovaných nádorových diagnóz. Teprve ty by mohly ukázat, zda pozorovaný signál představuje skutečný léčebný účinek, nebo je výsledkem výběru pacientů, standardní terapie, metodiky sledování a dalších faktorů. Do té doby je nejpřesnější formulace mnohem méně senzační než některé internetové titulky:Ivermektin a mebendazol jsou zajímavými kandidáty pro další onkologický výzkum, jejich protinádorová účinnost však zatím není klinicky prokázána.

A v případě studie, která debatu znovu rozpoutala, navíc stále čekáme na další důležitou odpověď: jak dopadne audit zdrojových dat zahájený samotným odborným časopisem.

Informační zdroje

1. Hulscher N. et al. – Real-world Clinical Outcomes of Ivermectin and Mebendazole in Cancer Patients: Results from a Prospective Observational Cohort
   Anticancer Research, 2026; 46(6):3243–3255.
   DOI: 10.21873/anticanres.18194
   PMID: 42203321
   Jde o hlavní studii 197 pacientů, ze které pochází údaj 84,4 % Clinical Benefit Ratio. PubMed zároveň výslovně uvádí, že šlo o observační studii, že follow-up dokončilo 122 pacientů a že výsledky zdravotního stavu byly self-reported. PubMed – původní studie
2. Editorial Board of Anticancer Research – Expression of Concern
   Anticancer Research, 9. června 2026; 46(6):e3243.
   DOI: 10.21873/anticanres.18276
   Toto je mimořádně důležitý zdroj. Redakce uvádí, že po publikaci vznikly závažné otázky týkající se ověřitelnosti a statistické spolehlivosti dat a etického dohledu a zahájila další prověřování. Současně zdůrazňuje, že práce byla publikována jako „hypothesis-generating“ podklad pro budoucí randomizované studie. Anticancer Research – Expression of Concern
3. U.S. National Library of Medicine – NLM Catalog: Anticancer Research
   Oficiální katalog NLM potvrzuje, že časopis vychází od roku 1981, jeho současným vydavatelem je International Institute of Anticancer Research a je aktuálně indexován v MEDLINE a PubMed. NLM Catalog – Anticancer Research
4. International Institute of Anticancer Research – Instructions for Authors 2026
   Oficiální publikační pravidla časopisu. Uvádějí, že materiály zasílané do Anticancer Research podléhají peer review dvěma až třemi vhodnými recenzenty; časopis pokrývá experimentální i klinický onkologický výzkum.
   Oficiální pravidla Anticancer Research
5. Hegazy S. K. et al. – Mebendazole; from an anti-parasitic drug to a promising candidate for drug repurposing in colorectal cancer
   Life Sciences, 2022;299:120536.
   DOI: 10.1016/j.lfs.2022.120536
   PMID: 35385794
   Malá prospektivní randomizovaná dvojitě zaslepená placebo-kontrolovaná studie 40 pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem. Přidání mebendazolu ke standardní léčbě bylo spojeno s výrazným signálem v response rate a PFS. Vzhledem k pouhým 20 pacientům v každém rameni jde o zajímavý, ale nikoli definitivní důkaz. PubMed – randomizovaná studie mebendazolu
6. Mansoori S. et al. – A phase 2a clinical study on the safety and efficacy of individualized dosed mebendazole in patients with advanced gastrointestinal cancer
   Scientific Reports, 2021;11:8981.
   DOI: 10.1038/s41598-021-88433-y
   PMID: 33903692
   Důležitý protiváhový zdroj. Studie zahrnula 11 pacientů s refrakterními gastrointestinálními nádory. Z osmi pacientů, kteří dospěli k CT hodnocení, měli všichni progresivní onemocnění. PubMed – fáze 2a mebendazolu
7. ClinicalTrials.gov – NCT05318469
   A Phase I/II Study Evaluating the Safety and Efficacy of Ivermectin in Combination With Immune Checkpoint Inhibitor in Patients With Metastatic Triple Negative Breast Cancer.
   Jde o skutečnou klinickou studii ivermektinu v onkologii. K poslední zveřejněné aktualizaci z 6. května 2026 byla vedena jako Recruiting, plánovala přibližně 34 účastnic a neměla zveřejněné výsledky. To dokládá, že ivermektin je klinicky zkoumán, nikoli že jeho účinnost již byla prokázána. ClinicalTrials.gov – NCT05318469